Pocta laciným brakům v českém podání

V době, kdy na You Tube bořil rekordy švédský nezávislý film inspirovaný popkulturou a akčními filmy 80.let, Kung-fury, v Čechách už rozpracovával svůj „brakový opus“ i náš filmař Lukáš Bulava. Takový český David Sandberg, jen s tím rozdílem, že se rozhodl pro žánr horor a pro poctivou filmařinu. Ne že by tedy natočil snímek na okázalý Techniscope 35 milimetrů, ale rozhodl se vše udělat hezky dobře po staru. Žádné zelené pozadí a triky v počítači. K tomu i poctivé ruchy a zvukové efekty.

A výsledek je tu a můžeme jej vidět na letošním Cinema Open. Dokonce i s kýčovitým postsynchronem, chcete-li dabingem, který u nás zažíval boom právě v 90.letech, díky rozsáhlému trhu s domácími nosiči na VHS. Navíc si režisér troufl kromě scénáře i na filmové masky, které po Lesapánovi patří k tomu nejlepšímu, co jsme zatím v nezávislém filmu mohli vidět. Doktor, trpící infekční hnilobou, se vám zaryje do paměti. Chvílemi je snímek až bizardní, ale o to tu přeci jde. Kameraman Aleš Špidla si nehrál na umění, ale ukázal skvělou práci a prodal ponuré lokace jak se sluší a patří, včetně výtečné americké noci. Dokonce se vám bude zdát věrohodnější než u většiny českých filmů. Hudební stopu hrdě zpracoval Tomáš Pletnický tak věrohodně, že bychom si snad koupili i soundtrack na analogové pásce. Songy, které film použil, by se něm vyjímali velmi obstojně.

Zdánlivou „kongenialitu“ laciných béček podtrhují v Kyselém dechu i mírné rozpaky herců či střihu. Horor vznikl jako pocta dávno zašlé dekádě a pro pobavení svých diváků. Občas se zadrhne, ale nutno přiznat, že kdyby tento snímek Lukáš Bulava natočil před 20.lety, na celluloid, v 70 minutové stopáži a se smluvními herci, měli bychom tehdy první český hororový VHS hit.

Lukáš Bulava

 

Karvinský rázovitý scénárista, kameraman, střihač, režisér, hudebník a fanda nejen italského horroru se rozhodl do svého oblíbeného žánru přispět v roce 2007, kdy natočil amatérskou prvotinu Krvavý milenec o vrahu z vilnosti. V roce 2008 ještě v rámci svých komediálních vystoupení (k nimž se později vracel v parodiích známých režisérů (Argento, Fulci) nebo filmových scén) natočil parafrázi vybraných scén mezi Henrym a Becky, dvou postav z filmu Henry: Portrait of a Serial Killer nazvanou Henry a Becky. Serióznější tvorbu rozjel v roce 2011, kdy natočil nejprve monster horror Bestie z koupelny, v němž se poprvé objevila jeho dvorní herečka Barbora Kosiecová, následovanou slasherem Tvoje poslední šlapka (2011) a až démonickým snímkem s důrazem na příběh Amanda (2011). Krátkometrážní formát opustil a do širšího povědomí se dostal počátkem roku 2012, kdy vypustil svou středometrážní poctu italskému giallu Šest prstů v zeleném. Ještě ten samý rok přichází s již celovečerním démonickým horrorem o mrtvém kostelníkovi, který se mstí za svou smrt Oči starého kostelníka (2012). Zatím posledním horrorovým zářezem v jeho tvorbě je vizuálně atmosféricky, obsahově psychologicko-démonicky stylizovaný návrat ke středometrážnímu a černobílému formátu Karbon (2013) o temné síle uhlí. Pokračování Šesti prstů v zeleném Teď ne, Broskvičko (2015) se totiž nese v ryze krimi komediálním duchu. Bulava točí i různé spoty a videoklipy, natočil i reklamu pro časopis Howard.

 

O Kyselém dechu na portále Unitedfilm

Kyselý dech

Horor, 2016, 36 minut

Režie: Lukáš Bulava
Scénář: Lukáš Bulava
Kamera: Aleš Špidla
Hrají: Viktorie Pekalová, Zuzana Blahutová, Alan Kocurek, Martin Trudič

Sestry Červeňákovy se s nadšením pouštějí do natáčení nového hororu Kyselý Dech, což se záhy stává jejich nejhorší noční můrou. Samy se ocitají v hnisajícím světě doktora Ericha Karpiho, jehož zničená mysl touží přeměnit vše lidské v naprosté zlo. Dostává ovšem protivníka v podobě starší sestry, kterou žene msta. Vítejte zpět v dobách videopůjčoven, rychlodabingů, školních gangů a stylové módy a nechte se unášet atmosférou temných lokací, sečných zbraní, bizarních postav a poctivých ručních efektů.

Horor Kyselý dech uvidíte v rámci festivalu v Hořicích v pátek v bloku od 20:15 a v Hradci Králové v sobotu v bloku od 22:45.

Media